Geocaching - celosvětová navigační hra Hledání kešů

neděle 3. květen 2009 10:31

Nadpis zní hrůzně. Nebojte se. Až si přečtete následujících pár řádků, dáte mi za pravdu, že to nebylo zbytečné. Ba že v tom bylo i kus dobrodružství.

Bylo 1.máje, kdy jsem přivítal nabídku staršího syna Honzy, abych se s několika členy jeho rodiny podíval na nově otevřenou rozhlednu na Hlíně, pojmenované po Vladimíru Menšíkovi, rodákovi z nedalekých Ivančic. Návštěva tohoto atraktivního objektu mě potěšila, ale to byl teprve úvod k pěknému svátečnímu odpoledni.

Po prohlídce rozhledny zamířilo naše auto nečekaně k blízkému lesnímu porostu, kde na pokraji zastavilo. Všichni vystoupili.

"Co se děje?" ptám se. Nedovedl jsem si vysvětlit, proč jsme sem přijeli.

"Uvidíš", řekl Honza. Tato odpověď mě ovšem neuspokojila. Nemohl jsem oponovat, protože jsem neměl vlastní dopravní zdroj, abych se poděkoval a odjel domů. Vydal jsem se proto s trojicí do lesního porostu. A teprve teď se mi dostalo jakési předběžné informace.

"Jdeme hledat schránku, jdeme hledat keš", dodal vnuk Vojta.

"Jakou keš?" ptám se.

"Uvidíš", zněla stereotypní odpověď. Ale tentokrát už byla doprovázena vysvětlivkami.

Honza měl v ruce takové malé "nic" podobné mobilu. Byl to počítač vybavený satelnitní navigací GPS. Na displeji, na malé obrazovce, se mu objevily pro mě nesrozumitelné údaje, které ho vedly, moudře řečeno navigovaly, kam se má ubírat. Byly to parametry souřadnic, směrovky, které se v určitém bodě křížily. Ten bod byl cílem jeho, vlastně našeho hledání. V tom místě měla být keš,  uložena schránka, pomyslný poklad, za kterým jsme přijeli.

¨Procházením lesním porostem se měnil cíl na displeji, až hledač stanul tam, kde měl být. Po kratším pátrání našel Vojta pod pařezem malou schránku pečlivě zabalenou ve dvou igelitových obalech. Ten, kdo ji tam uložil, si nepochybně pochutnal na nanukovém dortu, původním obsahu schránky. Teď v ní byly všelijaké drobnosti, jako odznaky, titěrnosti, které tam někdo další přidal. Tužtička s bločkem, v němž byly stručné zápisy hledačů, vybízela k zápisu. Tak se stalo.  Honza tam něco připsal, Vojta schránku zabalil do dvou igelitů, uložil ji pod pařez a zamaskoval pro dalšího hledače.Toho jsme potkali na zpáteční cestě. Byl to bystrý mladý muž, který se s námi pozdravil. Na první pohled bylo patrné, kam míří. Slovo dalo slovo, muži si podali ruce, vyměnili si křestní jména: Honza, Martin.

 Stalo se cosi neobvyklého, v dnešních časech neskutečného. Setkali se do té chvíle zcela cizí lidé, kterým stačilo podat si ruce a vyslovit pouhá křestní jména, aby se otevřela  pomyslná náruč přátelství, které přetrvá někde u srdce, i když neznámý odešel. Byl to borec. Měl na svém "účtu" už na 160 kešů, nalezených schránek.

 Ani my jsme se nenechali zahanbit a pokračovali jsme v hledání dalšího "pokladu". Měl být někde u Zbýšova. Naši hledači nebyli však tentorát úspěšní a protože jsme byli v časové tísni, museli jsem myslet na návrat.

Doma jsem usedl k počítači a s nejmenší vnučkou, primánkou, jsme otevřeli na počítači webovou stránkou www.geocaching.cz,  kde jsme se o mnohém poučili, a pak další www.geocaching.com, která nám nabídla schránky v okolí Ivančic u Jakuba, na Réně, u železňáku, na židovském hřbitově. Jako včel na plástu bylo jich v turisticky lákavém údolí Pooslaví a v Pojihlaví. Další bloudění po zeměkouli nám otevřelo nevídaný obzor s nabídkou bezpočtu kešů nejen v Evriopě, ale ve všech světadílech. Otevřel se nám svět a nabídl nám, abychom mu vyšli vstříc.

O tom 1.máji, když jsem zalehl ke spánku, promítal se mi odpolední prožitý film za pokladem v jiné poloze. Před osmdesáti lety jsem jako malý skaut hledal se svou družinou poklad v údolí Rokytné. Našli jsme jej: kotlík, pánev, potraviny a recept, jak si usmažit palačinky a uvařit čaj. Tam jsem poprvé vařil čaj z průzračné vody Rokytné, tam jsem poprvé vyhazoval palačinky na pánvi.  To byla moje první keš, prostá skautská hra. To byly časy!

 

 

Jan Kouřil

Renáta B.Škatulkám zdar!19:253.6.2009 19:25:34
XsiKrásné...17:457.5.2009 17:45:33
májaděkuji za článek,22:516.5.2009 22:51:35
zuzanazdravím hledače pokladů08:554.5.2009 8:55:38
josef hejnaZnám,18:523.5.2009 18:52:04
NaďaJá už se18:373.5.2009 18:37:48
NULITak to už jste druhý šikula18:253.5.2009 18:25:48
Lída V.Moji kamarádi12:113.5.2009 12:11:13
Karel JirásekNo, toto.11:483.5.2009 11:48:35

Počet příspěvků: 10, poslední 3.6.2009 19:25:34 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy