Nevídáno, neslýcháno

středa 21. květen 2008 09:17

Přihodilo se mi něco, co se vymyká obrazu současné lidské pospolitosti.

    Opatřil jsem si pro jízdu na Českých drahách seniorpas. Mohu s ním jezdit zadarmo osobními a spěšnými vlaky. Ne tak rychlíky.

    Pro cestu do Chocně bylo spojení rychlíkem.

    Úterý 8.00 hod. U pokladny na brněnském hlavním nádraží pár lidí. Jsem na řadě. Předkládám do okénka seniorpas, abych dostal zákaznickou slevu:

    "Dobrý den, prosím do Chocně".

    "Chcete jet rychlíkem? " ptá se paní pokladní. 

    "Ano. Teď v 9.46".

    "Počkejte chvilku. " Nevím, proč mám čekat. Paní pokladní odchází, ale než se vzpamatuji, vrací se.

    "Ten rychlík jede z Brna do Letovic jako spěšný vlak  a ten máte zadarmo. Tak Vám dám jízdenku na rychlík jen z Letovic do Chocně."

    Nevěřím tomu, co slyším. Kde se vzala v tom dnešním mumraji ta ochota?  Poděkoval jsem za ni, zaplatil  pár peněz, přijal jízdenku ï vrácený seniorpas. Paní pokladní se usmála a já taky. Ušetřil jsem padesátikorunu.

    Bylo u toho malého okénka v obří hale brněnského hlavního nádraží nějak teplo.

 

Jan Kouřil

Josef HejnaRozumím vám.10:0422.5.2008 10:04:12
NULIPane Kouřile,21:1021.5.2008 21:10:49
zuzanasouhlasím s Vlastimilem10:4021.5.2008 10:40:46
Vlastimil J.Je smutné,10:0221.5.2008 10:02:36

Počet příspěvků: 4, poslední 22.5.2008 10:04:12 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy