Bez komentáře

pátek 12. červenec 2013 18:38

Ve schránce na dopisy se objevil první prázdninový posel. Sedmiletá Anička se ozvala z tábora.     

Na korespondenčním lístku s natištěnou známkou Alfonse Muchy je pastelkami vyvedený obrázek stanu   a jeho interiér. Na líci vedle adresy naší početné rodiny je velké ohnivé srdce.

Obě tyto ilustrace mají vypovídací hodnotu o tom, že je ve stanu nepochyvně příjemně, ale že její srdce tluče pro domov z jihozápadní Moravy do daleké Prahy.

Cennější vypovídací hodnotu má však  text, který nepotřebuje komentář:

Ahoj babi jak se máš já se mám dobře. Všichni tady mluví sprostě. Ale baví mě to tady baví. AHOJ!! Anička

 

Jan Kouřil

Jan KouřilPane Hejno,20:0613.7.2013 20:06:39
josef hejnaDěti jsou asi pořád jediným skutečným18:1913.7.2013 18:19:51
Lída V.Moje dopisy22:4712.7.2013 22:47:22
zuzanazajicovajooo, tábory...21:5712.7.2013 21:57:29
SvatavaVyloudil jste mi,19:0912.7.2013 19:09:36

Počet příspěvků: 5, poslední 13.7.2013 20:06:39 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy