Bez komentáře

pátek 12. červenec 2013 18:38

Ve schránce na dopisy se objevil první prázdninový posel. Sedmiletá Anička se ozvala z tábora.     

Na korespondenčním lístku s natištěnou známkou Alfonse Muchy je pastelkami vyvedený obrázek stanu   a jeho interiér. Na líci vedle adresy naší početné rodiny je velké ohnivé srdce.

Obě tyto ilustrace mají vypovídací hodnotu o tom, že je ve stanu nepochyvně příjemně, ale že její srdce tluče pro domov z jihozápadní Moravy do daleké Prahy.

Cennější vypovídací hodnotu má však  text, který nepotřebuje komentář:

Ahoj babi jak se máš já se mám dobře. Všichni tady mluví sprostě. Ale baví mě to tady baví. AHOJ!! Anička

 

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora