Nezabévám vás?

čtvrtek 25. srpen 2011 14:24

Ranní pochůzka po vesnici má dvě etapy: na hřbitov a do prodejny. Protože k ní poslouží stařičké kolo, nejde o pochůzku ve smyslu chození, ale spíš pojíždění. To je to pravé slovo. Dnes mě "arab" zklamal. Zadní kolo prázdné. Ochotný údržbář, mladší syn, pronesl diagnózu: "Néni to pichly, ale máš praskló gumičku u ventilku."

Šel jsem proto pěšky. V devadesáti už ne tak lehce jako kdysi. To dá rozum. Ale jak říkala moje maminka, že všecko zlé je k něčemu dobré, tak opravdu. Natrefil jsem se cestou s několika, kterým vděčím za pozdrav a na oplátku s nimi ztratím slovo. A toho si vážím. Žít sám není přepych, to mi věřte, a tak vděčím za každý kontakt, každé setkání, které je svorníkem lidství.

První setkání. Na hřbitově opodál našeho hrobu, slyším ťukání. "Dobrý den," zdravím muže středního věku s vousovým obrůstem v nezáviděné pozici. Vkleče, obložen všelijakými serepetičkami, vyťukává do kamenné desky jméno toho, který má v tom hrobě domovské právo. V té chvíli přejdou všelijaké myšlenky: o nebožtíkovi, kterého jsem jako ostatní ve vesnici znal, o zajímavé kamenické práci, o nepohodlí s ní spojeném, o horku přes třicítku. Při hovoru kameník neustal v práci. Proto končím: "Nebudu Vás  zabévat. Buďte zdráv!" "Nashle.." odpoví kameník.

Druhé setkání. Žena středního věku veze dvojkolku plnou prázdných petlahví. "Nazdar, Vlasto! Kam s tím?" "Do kontejneru." "Z toho, co vezeš, nebyla opice, viď," já nato. "Neé", odpověděla Vlasta. "Děláme před barákem zámkovou dlažbu, a tak aby měli chlapi co pít," dodala. "Tak Ty budeš teď zámecká paní. To bude paráda!"  Se smíchem se loučíme.

Třetí setkání. Na chodníku podél potoka opravuje důchodce dlažbu. "Co Ti to udělalo, Kadle?" ptám se místo pozdravu. "Ále. Je tady negde potvora potkan a zvedá jednu dlaždicu. A pořád tu samó" vysvětluje Karel. Potok má bystrou vodu. Pramení nedaleko pod nádražním pešunkem v prameništi opatřeném spárovanými klenbami. Voda teče bohatě a o tom teď, když jsou taková vedra, se dobře povídá. Karel zná terén a popisuje jiná prameniště. Zabíháme v řeči k přehradám na řekách, když mě zrázu napadne, že je taková beseda v pracovní době nenáležitá, a proto se loučím: "No, nebudu Tě zabévat." "Ale nezabéváš. Nemám napilno, Honzíku.  Nazdar!" dodal Karel.

Cestou domů, nevím proč, se mně začala v myšlenkách přelévat pronesená fráze Nebudu Tě zabévat. Opírám se o své znalosti českého jazyka i o Slovník spisovné češtiny, kde je vysvětlen výchozí výraz slovesa zabývat se: soustředěně věnovat pozornost, zaměstnávat se rodinou, sám sebou.

Když se tato učená věta převede do naší řeči, srozumitelné, pak stačí jen jediné slovo Nezabévé!" k tomu, aby oslovený pochopil: Táhni! Jdi pryč! Jdi svou cestou! Nech mě na pokoji! Nemluv mně do toho! Nepleť se do toho! A kdoví, jaké ještě varianty by bylo možno vyslovit. Buď pochválena naše košatá mateřština!

Mimochodem. Nezabévám Vás , milí blogeři? Esli ano, tak promiňte. Nazdar!

 

Jan Kouřil

JardaDekuju pane Koril20:4626.8.2011 20:46:45
josef hejnaJste člověčenství,08:2226.8.2011 8:22:52
Jan KouřilJardo,08:1926.8.2011 8:19:45
JardaMnozne cislo19:4225.8.2011 19:42:23
ZdenaAle kdepak, nezabéváte :-)18:4825.8.2011 18:48:05
NaďaJako bych vás,16:5125.8.2011 16:51:40
NULINezabéváte, pane Kouřile,14:5425.8.2011 14:54:04

Počet příspěvků: 7, poslední 26.8.2011 20:46:45 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy