Ostatky kontra ostuda

úterý 18. leden 2011 16:38

Jistě Vás napadne, co mají společného ta dvě slova v titulku. Odpovím: jsou to zdánlivě jen ta tři počáteční písmena, ale když k nim přidáte pořádný pytel brambor, pak se nestačíte divit, co to udělá. Vydržte a čtěte.

Sjednocená tělovýchova za totalitního režimu nedovolila sokolstvu volně dýchat. Potlačovala je, jak se dalo. Ne tak u nás na vesnici. Celá dědina se semkla kolem sokolovny a podporovala všecko hnutí, které odtud vycházelo. Divadelním představením, plesúm, šibřinkám nestačil dosavadní sál, a tak se stavělo, aby se dostalo na místenky i těm z dalekého okolí.

Na Štěpána se u náčelníka scházeli rok co rok cvičitelé s těmi, co uměli ochotně na všecko sáhnout, aby připravili první akci v roce, sokolské šibřinky, tradiční maškarní merendu s program. Název této společenské zábavy vymysleli zakladatelé sokolstva. Naší zvědavé společnosti jsem navrhl ráz šibřinek a předložil scénář. A než se rozešla,  věděl každý, kde je v přípravě jeho místo. Nacvičoval se program, k němu hudba a  technika se světly.Na výzdobě se nešetřilo ani nápady. Organizace se neobešla mez místenek, na které se stála fronta.

Mezi nejúspěšnější byly šibřinky někdy v šedestém roce a měly ráz Ve vodníkově říši. Režii jsem měl pod palcem a vítal jsem každý nápad. Den před premiérou, kde se vzala, tu se vzala, stála v rohu sálu stará vykotlaná vrba. Přivezli ji od řeky muži s dorostenci a roztočili tím pádem přípravy do nejvyšších obrátek. Vrba a na ní Ladův hastrman. To mě napadlo na poslední chvíli. Domluvili jsme se tři kantoři, Dalik, Jarek a já, že překvapíme. Napsal jsem na známou lidovku kuplet o 30 slokách. Propírali jsme v něm celou vesnici. Dalík uměl na kytaru, zpívat uměli všichni.

Když končil hodiný program a chystalo se k tanci, zhasla v sále světla. Reflektor zamířil na vrbu, kde jsme se nepozorovaně  během programu schovali. Nikdo nic nevěděl, jen osvětlovači. Dalik hrábl do strun a zazněla první sloka: "Poslyšte píseň vznešenou, pro šibřinky zde složenou". V sále to zahučelo údivem. Pak šlo všecko ráz naráz. Mám ten text před sebou. Inu, nic moc, žádná poezie, ale sranda, jak říkal náš pan Menšík, to byla. To mi věřte.

Když končila plesová sezóna, když končil masopust, nastal čas ostatků. V úterý před Popeleční středou prošel průvod maškar po dědině. S  malou kutálkou zval na zábavu a sbíral, co kdo dal: uzené, klobásy, vajíčka, víno. Dřív než se na znamení konce plesů pochovala o půlnoci basa, muselo se to sebrané jídlo a pití zkonzumovat. To dá rozum. O Popelci je přísný půst. Přitom si veřejnost na sále vyžádala naše hastrmanské zpívání. A protože se tak stalo za jiných podmínek než o šibřinkách, zpívali jsme v poslední sloce:  "Tancujte až do úmoru, budem mít hodně bramborů"

A než se vesnice po ostatcích vyspala, zapracovaly místní tamtamy. Zazvonil telefon na ústavě, kde jsem šéfoval, abych se dostavil na okresní výbor strany. Kauza:svým popěvkem jsem zpochybnil a zesměšnil socialistické zemědělství. Výstraha! Nepomohlo vysvětlení, že se podle tradice o ostatcích vybízí k tanci, aby byla úroda brambor. Tradice netradice. Teď byla  naopak zpochybněna tradice, které neuvěřili mocipáni snad ani po předložení dokladu o její pravivosti. Vydal jej sám Etnografický ústav v Brně.  A bylo po srandě. Nazdar! 

Jan Kouřil

NULITaké jsem se dozvěděla14:5819.1.2011 14:58:10
josef hejnaPane Kouřile, jak já vám rozumím.09:4719.1.2011 9:47:16
zuzanazajicovavidíte, pane Kouřile,08:3519.1.2011 8:35:48
Lída V.Ani já jsem lidové zvyky nezažila,23:5118.1.2011 23:51:16
SvatavaRozšířil jste mi obzory.20:1918.1.2011 20:19:56

Počet příspěvků: 6, poslední 19.1.2011 14:58:10 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy