Jaroušek

pondělí 12. duben 2010 15:00

Do Lednice se jezdí, protože tam maji zámek, park, skleníky, minaret  a nově i lázně. Já jezdím do Lednice, protože tam mám spolužáka Jarouška a nadto tam jezdí báječný vláček,

Jaroušek je učitel, o dva roky starší ode mne. Měl v říjnu dvadevadesát let. Pochází z Bukovinky a do Lednice se dostal, jak to bývá , čirou náhodou. Po válce se vypravil z Drahanské vysočiny na jižní Moravu poohlédnout se po místu.  Cestou ve vlaku se zapovídal s jiným cestujícím, ze kterého se vyklubal ředitel měšťanky z Lednice. Slovo dalo slovo a Jaroušek dostal nabídku místa na jeho škole. Nejen to. V pohraničí, kde učitelé chyběli, se jim nabízely i další výhody. Jaroušek neodololal a nabídku přijal.

Čas prověřil správnost i výhodu jeho rohodnutí. Kvalifikace učitele přírodopisu nabízela široké možnosti v naplnění  lásky k půdě. Vysázel merňkový sad, získal přátele v tamních odborných kruzích a zasadil první vinné keře. Bude to letos jubilejních 65 roků, kdy se objevil s mladou rodinou v Lednici. Kolik moudra za ta léta v tom novém kraji nasbíral, kolik zlatých plodů sklidil, kolik jiskřivého moku vykvasilo v jeho sklepu, kolik získal přátel, kolik pohárků jim nabídl? Měl kvalifikaci i jako učitel ruského jazyka. Tato  schopnost přišla nadmíru vhod po válce, kdy jsme byli divokou zemí a znalost této řeči se nadmíru hodila všem - i místní správě.

Jaroušek pevně zakotvil. Postavil si blízko svých latifundií v zahradě rodinnou vilku a nabídl  otevřenou náruč všem návštěvníkům, svým hostům, Teď k stáru jsou ¨jimi především bývalí žáci, pro které chodníček k jeho domu nezarostl.

Dnes jsem volal do Lednice, jak se daří. Jaroušek vstává z lůžka jen omezně: obtížná chůze, zrak neslouží, zato paměť ano. Poslouchá Vivaldiho  a chce k obědu bramborové placky, svěřila se telefonem jeho manželka. Jak málo stačí k stáru ke spokojenosti.

Jak se vyčasí, musím za ním zajet: v sobotu nebo v neděli, kdy jede ten můj vláček. Oprášíme časy dávno minulé, vracející se jako by byly včera. Ožívají čtyři léta strávená  na učiteláku v Brně u Svratky na Poříčí 5.

Skončilo ve čtvrtémm ročníku branné cvičení. Někde v brněnském předměstí, u Bystrce. V letní restauraci si leckdo leccos poručil. Postarší hostinský sepisoval objednávky, když slyším Jarouška vedle sebe: "Párek s hořčící a Kouřilovi také." Hostinský pochopil, zatímco já ne. A tak dodnes tato epizoda ožívá, když se v Lednici sejdeme a při loučení se navzájem  pozdravíme:  On: "Honzovi také". Já: "Jarouškovi také."  Čeho? Ne párku, ale trochu toho zdraví.

 

Jan Kouřil

jan kouřilAd bábona23:1617.4.2010 23:16:34
bábonaSouhlas s NULI23:0517.4.2010 23:05:52
NULIO dobrých lidech10:0213.4.2010 10:02:50
NaďaTaky doufám, že22:2812.4.2010 22:28:58
vilcekJarousek21:5612.4.2010 21:56:57
zuzanaMilý pane Kouřile,20:0512.4.2010 20:05:58
ANanakTady není potřeba19:4512.4.2010 19:45:02
ZetkaMoc hezké17:5412.4.2010 17:54:42

Počet příspěvků: 8, poslední 17.4.2010 23:16:34 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy