Brno potřetí

pondělí 19. říjen 2009 09:47

Předchozí dvě povídání o cestě do Brna doplním třetí vzpomínkou, o kterou jsem se původně nechtěl čtenářům svěřovat. Snad mi porozumíte, proč.

Vystoupil jsem z tramvaje na Konečného náměstí a zamířil na Jiráskovu ulici. No, zamířil. Octl jsem se na zemi. O tom, jsem se  polekal, težko povídat. První záchranný reflex byl, mám-li v pořádku údy. Byly. Ale to vstávání!. Když vám táhne už na devadesát, není to, jak říkal Menšík po vanecku (po ivančicku) žádná sranda. Pomohl mi k té změně postoje ten doličný předmět, který způsobil můj pád. Ve vozovce byla zabudována kovová patka, do které bude kdysi usazeno  nějaké pro dopravu významné dopravní značení.   Je paradoxní, že bude sloužit jako varování, aby se někomu něco nestalo!

Mému neohrabanému polízání po zemi byla svědkem mladá žena, snad dívka, která bezprostředně přiskočila s dotazem. "Nestalo se Vám něco?" "Děkuji. Nestalo."  Postavil jsem se, otřepal z kalhot a rukávu prach a prohlédl odřené kotníky na levé ruce. Bolelo levé koleno. Až doma jsem rány omyl. I koleno bylo pod kalhotami odřené. Dosud pobolívá a rány se hojí.

Co říct závěrem? Za touto pro mnohé banální záležitostí se skrývá nezodpovědnost, povrchnost, ledabylost a nevím ještě kolik dalších podobných negativních atributů. Nevím, kdo je za ně vinen. Poslal jsem o tom zprávu magistrátu města Brna ne proto, abych si stěžoval, ale aby nedošlo k jinému, třeba horšímu poranění. Nazdar!

Jan Kouřil

ANanakUff, ještě že17:1120.10.2009 17:11:00
josef hejnaRozumím vám,09:3120.10.2009 9:31:32
Josef KobylkaMilý pane Kouřile, jsem rád, že ten pád měl23:5219.10.2009 23:52:07
bábonaNaštěstí to dopadlo dobře22:4819.10.2009 22:48:41
NULIJe dobře,19:2819.10.2009 19:28:34
BobíkPane Kouřile, vězte,14:3919.10.2009 14:39:21
NaďaPane Kouřile,11:5119.10.2009 11:51:52
Vít MachálekTak to je mi líto,11:3119.10.2009 11:31:19
zuzanaTedy, pane Kouřile,10:3319.10.2009 10:33:35

Počet příspěvků: 9, poslední 20.10.2009 17:11:00 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Jan Kouřil

Jan Kouřil

Vzpomínky z dětství, z kantorského povolání, z veřejné činnosti.

Stařeček,který je rád, že mu to chodí a myslí. V 80 letech propadl počítači,který mu slouží k prospěchu osobnímu a snad i obecnému.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy